Jednoho léta se krásné paní Bernardýnové v zemi jménem Česká republika narodilo pět štěňátek. Byla z toho veliká radost, štěňátka se měla čile k světu a největší pejsek, který měl i velké tlapky a dlouhou srst, dostal u bernardýnů velmi oblíbené jméno Bohouš. U pejsků je to trošku jinak než u lidských mláďat, štěňátka bydlí u maminky v bříšku jen dva měsíce a když se narodí, stará se o ně jejich maminka spolu s člověčími pány ještě dalších osm týdnů. Ale pak jsou podle psích zvyklostí tyhle děti už dost velké na to, aby měly vlastní boudu.
V pátek ráno si bernardýn Bohouš jako obvykle pochutnával na plné míse těch nejlepších granulí značky Brit. Jak si tak pomlaskává, jde okolo pan Josef, o němž Bohouš ví, že je tady na Luční boudě sládkem. Už zjistil, že má na práci vaření piva, ale právě ho napadlo, že vlastně vůbec neví, jak celá ta výroba probíhá. A tak neváhal, udělal psí oči a zaškemral: „Pane Josefe, mohl bych se s Vámi podívat, jak se to naše pivo vlastně vaří?“