Historie Luční boudy a okolí

Luční bouda je nejen největší a nejstarší horskou chatou Krkonoš, ale má i nejvýše položenou restauraci, ve výšce 1410 m nad mořem.

Nachází se v subalpínském výškovém stupni (1200-1450 m nad mořem), na jednom z nejvzácnějších míst Krkonošského národního parku, chráněných evropskou úmluvou Natura 2000, kde převládají porosty kleče s vtroušenou břízou karpatskou, jeřábem ptačím a vrbami. Kolem Luční boudy můžeme najít zbytek původního lesního porostu, různé endemity (rostliny vyskytující se jen v určitém místě) a glaciální relikty (pozůstatky z doby ledové). „Naturovou“ lokalitu Krkonoše tvoří ptačí a evropsky významné oblasti. Mezi sedm druhů chráněných ptáků patří čáp černý, tetřívek obecný, chřástal polní, sýc rousný, datel černý, slavík modráček tundrový a lejsek malý.

První zmínky o Luční boudě se datují k roku 1623, podle letopočtu na kameni v základech první kamenné boudy, které byly objeveny při přestavbě zařízení mlýnského kola roku 1869. Známými držiteli Luční boudy byli Rennerové. Hlavním zdrojem obživy byl v minulosti chov dobytka, pastva a sklizeň sena na okolních loukách, místní specialitou byl horský bylinný sýr. Blízká Sněžka lákala poutníky a zajišťovala prosperitu boudy.

Luční bouda prošla v průběhu staletí několika přestavbami. Po dokončení nové velké boudy roku 1914 bylo pod střechou 120 pokojů a několik nocleháren. Během mobilizace v říjnu 1938 vyhořela. Pod tlakem válečných událostí byla během II. sv. války obnovena, po konfiskaci německého majetku byla spravována různými organizacemi. Roku 1993 byla privatizována a opravena.